Skip to main content
Nezařazené

Prozření velkoříjnové 2018

By 23. 6. 2019No Comments

V červnu roku 2018 jsme v práci dokončili dvouletý obří projekt, kde jsme byli dodavatelem oken a dveří na budově zámku v Písečné. Zakázka byla velmi rozsáhlá, složitá na organizaci práce, každý výrobek byl naprostý originál. Bylo to pro nás velmi složité, protože jsme mladý tým a skládali jsme na této zakázce zkoušku z dospělosti. V práci jsme trávili soboty, neděle a pořád nám to připadlo málo, protože pořád jsme naráželi na něco nového a pro nás dosud neobjeveného. Byly to hodiny a hodiny tvrdé práce a výsledkem bylo úspěšné předání celé zakázky, kdy spokojenost panovala na obou stranách, tak jak to má být.

V této době jsem naprosto ignoroval svoje tělo i svou mysl a upřednostňoval nade vše práci a zájem vyšší, než jsem byl já. To se mi stalo osudným. Po úspěšném dokončení zakázky se mému tělu i mé mysli stále nedostávalo potřebného uspokojení, které jsem čekal, že po tak dlouhém úsilí přijde, bohužel. Přišly horší časy než kdy dřív.

Začal jsem do práce jezdit s nechutí, e-mail, který jsem dříve zvládnul u ranní kávy, tak jsem ho za celý den nebyl schopný napsat, telefonáty se pro mě stávaly neřešitelným úkolem, nebyl jsem schopný přijmout jakoukoliv informaci. Pozitivní zprávy pro mě byly automaticky negativní, nedokázal jsem být šťastný, na slovo štěstí jsem úplně zapomněl. Vůbec jsem nechápal své okolí, jak se mohou cítit šťastně v tomto světě plném nezdaru, neštěstí a bezradnosti.

Moje partnerka byla nešťastná, moje rodina byla nešťastná, o práci ani nemluvě. Už si nevzpomenu jaká pohnutka mě vedla k tomu, že už jsem ve stavu, kdy to opravdu nemůžu sám zastavit. Vždyť přece depresi může mít akorát Jajda z Okresního přeboru, kdy všichni z toho mají prdel. Jenže tak moje diagnóza opravdu zněla – těžká deprese. Přišly první medikamenty s doporučením – ležte, dívejte se na sedm pořadů Jaromíra Soukupa, bude z vás zelenina. Nejhorší pro mě bylo období prvního měsíce léčby, kdy léky ještě nezačaly působit.

Po dalších měsících přišly první světlé dny za dlouhou dobu a já si konečně mohl od srdce říct: Chlapče, tak takhle teda ne! Začal jsem si hledat informace o svém onemocnění a přečetl knížku od Jána Praška a kol. – Deprese a jak ji zvládat. Informace, které mi tyto časy přinesly, jsou pro mě tím nejcennějším bohatstvím. Uvědomil jsem si, že se svým tělem i myslí potřebuju pracovat tak, aby můj život byl šťastný a byl mi přínosem, ne přítěží.