Nechal jsem se inspirovat svým koučem, Romanem Försterem, který mi doporučil knížku od autora Shirzad Chamine a jeho dílo: Pozitivní inteligence. Ještě před četbou jsem si udělal jeho test, který je volně dostupný na: https://www.positiveintelligence.com/assessments/. Výsledky mi, mimo jiné, ukázaly vysokou hodnotu sabotéra puntičkáře. Byl jsem z toho výsledku nadšený, protože to jen utvrdilo mou představu o tom, že být perfekcionista a puntičkář je skvělé, opak je pravdou, není to skvělé.
Sabotér puntičkář, sviňák – tak mu přezdívám já, mě totiž nenechal z práce odejít, dokud jsem neměl všechno perfektně pod kontrolou, do poslední tečky za větou napsaný e-mail, dokud jsem zkrátka neměl v hlavě všechno do puntíku vyřešené. Důležité je slovo „v hlavě vyřešené“. Sviňák a jeho další pomocníci, o kterých se můžete dočíst v knížce Pozitivní inteligence, mi nedovolili z práce normálně odejít. Pod jejich nátlakem jsem z práce chodil s pocitem, že jsem neudělal všechno, že nemám všechno dokončené, že vlastně nemám nic a jsem k ničemu. Tyto pocity mě dovedly až na hranu mých možností a schopností, byl jsem přetížený, přepracovaný, ale pořád jsem musel jet do konce, do posledního puntíku, pořád, pořád, pořád! Shrnul bych to do trefného sousloví: Neviděl jsem stále pro stromy les, a proto NE, STOP!
Tato knížka mě naučila o věcech jinak přemýšlet a v podstatě i jinak žít. Nyní se dokážu za každým dnem korektně ohodnotit. To se mi nepovedlo, to se mi povedlo a jaké skutečné následky má moje práce. Důležité je slovo skutečné, protože sviňák a jeho pomocníci mě soudili pouze v mé hlavě, ne za to, co jsem skutečně udělal.
Dokážu si představit, že tento příspěvek pro mnohé z vás může působit zmatečně a s mnoha neznámými, např.: kdo jsou puntičkářovi pomocníci? Co na mě zapůsobilo tolik, že dokážu odjet z práce s pocitem, že se těším na partnerku? A ne s pocitem, že jsem zase něco neudělal nebo se mi nepovedl den. Nechávám vám to schválně otevřené, aby jste si na tyto otázky odpověděli sami.
Užijte si den jen proto, že je!